Světové války

Obě světové války obec značně postihly. Během první světové války bylo z Bohuňova odvedeno 83 mužů. Bojovali na srbské, ruské a italské frontě. Třináct se jich zpět nikdy nevrátilo. Právě jim byl v roce 1932 zbudován na návsi pomník. Obecní kronikář se zmiňuje o jeho posvěcení, nic víc však neuvádí.

V době první světové války došlo i na rekvizici kovů: „Kotle, hmoždíře měděné a mosazné se musily odvádět a byly vyměňovány za železné. Konečně se sáhlo i na zvony. V našem kostele také vzali jeden zvon – a nový byl zakoupen teprve po válce“, píše se v obecní kronice. Bohužel ani zvon pořízený v době první republiky už z věže kostela nezvoní. Byl zrekvírován v době druhé světové války, konkrétně pak roku 1942. Nový (současný) zvon byl pořízen až v roce 1969. Nese jméno Svatý Jan z Boha a původně byl odlit pro klášterní kostel Milosrdných bratří v Letovicích. Tam prý nezněl, neladil s ostatními zvony (mj. zvony kostela sv. Prokopa), proto byl získán pro kostel sv. Jiljí v Bohuňově. Svěcení zvonu se uskutečnilo 31. srpna téhož roku za velké účasti věřících.

Ale zpět k druhé světové válce. Na jejím konci se totiž odehrály následující události….

Dne 25. dubna došlo podle obecní kroniky, ale i výpovědí pamětníků (přímých svědků) ke shození několika (obecní kronika uvádí 32) bomb, a to patrně německým letadlem. Bomby dopadly za čp. 63, 71 a 50, což se stalo osudným pro Alžbětu Dlouhou z čp. 32, která byla těžce zraněna a později jí byla amputována noha.

V květnu se pak v Bohuňově ubytovala brandenburská divize Schőrnerovy armády. Vojáci měli být ubytováni v jednotlivých domech, z nichž v čp. 82, kde bydlel majitel místní autodopravy Rudolf Koudelka s rodinou, se odehrál jeden z posledních incidentů druhé světové války v obci. O něm nás informuje jednak obecní kronika, jednak osobní výpověď přímého účastníka následujícího děje Bohuslava Jeřábka nazvaná „Jak to bylo – jak jsem to prožíval já“. Ten o celé události hovoří takto: „Kolem poledne jsem byl s kamarádem Rudolfem Koudelkou ml. v jejich domě, když skupina vojáků všechno prohledávala, protože tu měl být ubytován nějaký důstojník – přesně nevím. Najednou začali křičet, zadrželi nás a vedli nás všechny, tedy Koudelku st., jeho syna a mě do komory, kde byl ponk a na něm kovové ježky z ocelového plechu. Koudelka st. chtěl ustupující německé vojáky zdržet v soutěsce mezi skalami a získat pak také pro svůj autobus pneumatiky.“ Nacisté se rozhodli všechny tři zastřelit. Bohuslavu Jeřábkovi se však podařilo zachránit (vysvětlení celé věci bývá podáváno odlišně).

Výpovědi pamětníků rovněž hovoří o tom, že měl být Bohuňov na konci války vypálen, ale důvody, které udávají, se liší. Jedním z nich měl být incident, během kterého byl v roce 1945 v době konání zákopových prací ve směru na Hutě zastřelen německý důstojník (v důsledku toho bylo do obce dosazeno německé vojsko o síle čtyřiceti mužů), jiným nález těl dvou německých vojáků (jejich jména byla Hans Schwarz, narozen 1910, a Friedrich Rowner, narozen 1915) ve vozidle skříňového typu zanechaném v obci ustupující německou armádou. Práce 100 let Svazu požární ochrany v Bohuňově 1885 – 1985 pak jako důvod uvádí úmysl srovnat Bohuňov se zemí jako partyzánské hnízdo.

Osud oněch těl německých vojáků je také velice zajímavý. Všechny získané informace však pocházejí pouze od pamětníků a značně se rozcházejí. Shodují se pouze v tom, že němečtí vojáci byli nejprve pohřbeni na zahradě patřící k čp. 15 („Šenkýřovo“). Odtud měla být po několika málo dnech přenesena na místo ležící nedaleko silnice po pravé straně při výjezdu z obce ve směru na Poličku a zde ve výkopu pro střelce z pancéřové pěsti, který se nacházel „pod kaštany“, pohřbena. Podle jedné z verzí jsou jejich těla stále na tomto místě. Podle jiné verze, kterou jsem kdysi získal z výpovědi manželky jednoho z mužů, kteří se na této akci měli podílet, byla jejich těla z iniciativy místního faráře P. Josefa Mikuláška přenesena na hřbitov a zde tajně pohřbena.