Drobečková navigace

Úvod > Obec > Historie > Kostel sv. Jiljí

Kostel sv. Jiljí

V letech 1820 – 1821 byl v empírovém stylu postaven nynější kostel sv. Jiljí. Na jeho místě stál původně kostel menší – postavený však již z kamene. Měl mít jeden oltář a na věži dva zvony, z nichž jeden byl odlit v roce 1496 s nápisem:
„O rex glorie, veni cum pace.“  Obecní kronika uvádí, že v obci stál kostel již ve 14. století. Zanikl prý a teprve před třicetiletou válkou byla v obci „obnovena kaple“. Kolem roku 1658 byl bohuňovský kostelík (kaple?) filiálním kostelem letovickým, později olešnickým. V roce 1702 byl rovněž jako filiální přidělen nově zřízené faře ve Křetíně.

Nynější kostel sv. Jiljí je obrácen přibližně k severu. Jedná se o kostel jednolodní, obdélníkového půdorysu s pravoúhlým presbytářem a půlkruhovou sakristií v ose (snad zbytek původního kostela). Hlavní (jižní) průčelí je členěno pilastry, středovými rizality, věž původně zdobena bosováním (bosáž je plastické vyznačení kvádrového zdiva hrubým přitesáním vypouklých stěn kvádrů). Nad římsou se nacházejí triglyfy (triglyf je kamenná deska, uplatňovala se již ve starořeckém dórském stylu) a trojúhelníkový štít. Boční stěny jsou členěny pilastry a půlkruhovými okny, uvnitř najdeme mohutné polopilíře, flankované pilastry nesoucí dvojité pásy, které oddělují plackové klenby (typy klenby používané ve vrcholně barokním a klasicistním stavitelství; ve vesnickém prostředí se široce uplatnily zejména v období rozvoje zděných staveb v 1. polovině 19. století).

kostel boční oltář_hitorická

Co se zařízení kostela týče, hlavní oltář pochází pravděpodobně z první poloviny 19. století (se dvěma staršími sochami světců, asi kolem roku 1700). Původní boční oltáře (odstraněné počátkem 90. let 20. století) byly z roku 1889, kazatelna (odstraněná ve stejné době jako oltáře) snad kolem roku 1820. Historickou hodnotu má též čtrnáct obrazů křížové cesty pocházející od neznámého autora z první poloviny 19. století. Před kostelem se až do roku 2010 nacházela též socha Panny Marie (datum pořízení neznámé) a kříž z roku 1790. V roce 2019 se po nákladné obnově, kterou provedla firma Kamenosochařství Smetana z Černé Hory, obě památky před kostel vrátily.

Samostatnou kapitolou je otázka, kdy vlastně byly k Bohuňovu přifařeny Horní Poříčí a Veselka (Biskupství brněnské na svých webových stránkách uvádí jako součást farnosti též osadu Hutě – tutéž osadu však považuje za „svou“ i královéhradecká diecéze). Podle nepřímých informací a z logiky věci by okamžikem přifaření mohl být rok obnovy duchovní správy v Bohuňově, tedy rok 1787. Leč přímý důkaz chybí.Zvláštní pozornost zaslouží varhany. Díky nákladné rekonstrukci, kterou v roce 2015 zrealizovali Ivan Bok a Jiří Chrastina, víme něco málo i o jejich historii. Ve své zprávě o opravě mimo jiné uvedli: „Jde o opus 16 Karla Zadáka II., který vznikl na platformě varhan starších, snad z doby těsně po I. světové válce.

Dochované starší díly nesou rysy řemesla Josefa Melzera z Kutné Hory, podobné píšťaly salicionálu měl i Jan Mudroch v Tišnově, jehož autorství však lze považovat za méně pravděpodobné. V každém případě varhany přijely vlakem do Březové nad Svitavou, což je rukopisně napsáno, v češtině, na dosti značně vybledlých železničních vinětách, které nemají žádný předtištěný formát. Dále jsou všechny původní dílce označeny monogramem J. M. Rovněž architektura varhanní skříně odpovídá době po vzniku republiky. Firma Josef Melzer navazovala na rodinnou tradici z poloviny 19. století a mezi její nejvýznamnější práci patří například dodnes hrající varhany katedrály sv. Víta v Praze. Melzerovské varhany vynikaly mezi ostatní konkurencí značně progresivním stylem řemesla, inspirovaným vývojem oboru v Americe, který byl ovšem někdy na úkor spolehlivosti i kvality materiálu.  Na to navazovalo značné množství přestaveb jeho varhan v době první vlny stárnutí pneumatických útrob stroje. Toto se nevyhnulo v druhé polovině 70. let 20. století ani varhanám v Bohuňově. Přestavbu provedla dílna, která má přímou návaznost na firmu Josefa Melzera. Karel Zadák I. byl jejím montérem. V roce 1946 ale odešel do Veselky u Brna, kde je dílna aktivní dodnes.“

V té době (konkrétně roku 1790) měl prý Bohuňov 35 domů a 230 obyvatel. Roku 1834 to již bylo 55 domů a 330 obyvatel, roku 1890 60 domů a 345 obyvatel, roku 1900 62 domů a 368 obyvatel – 360 katolíků, osm židů. Většina obyvatel byla národnosti české.

Varhany Varhany kostel interiér historická